Neomarxismus neboli cesta do propasti - proti genderu a Istambulské úmluvě

  • pátek, led 18 2019
  • Napsal(a)  Oleksandr Turčynov,čelnýukrajinský politik

Přinášíme článek čelního ukrajinského politika O. V. Turčinova, který nám zaslal do redakce na protest proti genderu a Istanbulské úmluvě. Pro ty. kteří dění na Ukrajině nesledují do detailu uvádíme, že po svržení Viktora Janukoviče z funkce hlavy státu dne 22. února 2014 byl Turčynov ustanoven předsedou parlamentu (Verchovna rada) a zároveň určen prozatímním prezidentem Ukrajiny. Tento úřad zastával do 7. června 2014. Vystřídal jej zvolený prezident země Petro Porošenko. Předsedou parlamentu zůstal Turčynov do 27. listopadu 2014. Poté se stal tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny. Zde je jeho článek:

Neomarxismus neboli cesta do propasti

Na počátku chci veřejně podpořit pozici zastupitelů Ivano-Frankivské oblastní rady, kteří vystoupili na ochranu rodinných hodnot a na ochranu ukrajinských dětí před propagací zvrácenosti. Analogické žádosti podpořila většina poslanců z jedenácti oblastních a více než padesáti městských a regionálních úřadů. Jsem přesvědčen, že s tímto jejich postojem solidarizují všechny státní orgány místních samospráv naší země.

Současně mě, jemně řečeno, udivila pozice vládní zplnomocněnkyně v otázkách genderové politiky, jaká se obrátila na Státní bezpečnost Ukrajiny s požadavkem vypátrat a potrestat iniciátory žádostí zastupitelských rad o ochranu rodinných hodnot. Věřím, že neadekvátní agresivní postoj vládní zplnomocněnkyně členové Kabinetu ministrů Ukrajiny nesdílejí. 

Aby gender aktivistky našly stoupence a ochránce rodinných hodnot, nemusejí mobilizovat kontrarozvědku. Vždyť se jedná o miliony Ukrajinců, kteří jsou připraveni vydat život za Ukrajinu, za svou vlast, za své děti a vnuky. Copak je však možné, aby existovala až tak represivní mašinérie, která by mohla zastavit všechny, kteří chtějí chránit své rodiny a děti od morálního hnusu?

Možná se vládní zplnomocněnkyně nechystá začít hned z masových represí, ale zpočátku chce, aby bezpečnostní služby Ukrajiny potrestaly jen iniciátory žádostí. To proto, aby si už podruhé něco takového nedovolili a báli se i jen otevřít ústa. Potom je však třeba dát za mříže všechny členy Ukrajinské rady církví a náboženských organizací, a to nejen lídry vedoucích křesťanských konfesí, ale i představitele muslimských a židovských společenství na Ukrajině. Z pohledu LGBT se dopustili strašného „zločinu“, když jednohlasně odhlasovali požadavek, s nímž se obrátili na Parlament Ukrajiny, aby nedopustil ratifikaci Istanbulské úmluvy, která má emocionálně přitažlivý název, jako by šlo o ochranu žen, ale obsahově se stala manifestem genderové ideologie.

Silně pochybuji, že důstojníci státní bezpečnosti začnou pronásledovat občany, které vládní zplnomocněnkyně a gender aktivisté, kteří mají dobrý apetit na pojídání milionových grantů, označí za „zločince“. Za prvé, ukrajinská kontrarozvědka má zcela jiné priority své práce, které jsou bezpodmínečně nutné pro zajištění bezpečnosti země, a za druhé, oni také mají rodiny a děti, které chrání.

V žalobě vládní zplnomocněnkyně pro genderovou politiku je požadavek na silové složky vypořádat se s těmi, kteří myslí jinak. Je pozoruhodné, že tyto nesouhlasící s genderovou ideologií obviňuje z touhy vrátit se do sovětského režimu a z podpory „ruského despotismu“. Dokonce je obviňuje i z podbourávání národní bezpečnosti.

Pokud máme hovořit o národní bezpečnosti, pak jednou z reálných hrozeb pro naši zem je katastrofální pokles obyvatelstva. Ochránci tradičních rodinných hodnot, na rozdíl od organizátorů gay pride, se snaží této hrozbě čelit. Silná plnohodnotná rodina, která je schopna rodit, chránit a vychovávat děti, je dnes jedním z nejdůležitějších faktorů národní bezpečnosti. Obvinění Ivano-Frankivské, Rivnenské, Černivecké oblastní rady a mnoha jiných místních úřadů z přízně vůči sovětskému režimu a podpory jeho despotismu je špinavý pokus zhanobit a ukrást Ukrajincům jejich historické kořeny, a to tradiční rodinu, křesťanskou víru, patriotismus a smysl pro zodpovědnost, připsáním těchto neoddělitelných kvalit našeho národa apologetům sovětského despotismu. 

Despotismus sovětského Ruska nemá nic společného s křesťanskou vírou, rodinnými hodnotami a patriotismem. Zakládá se na cynické lži, agresi a krutosti, otrocké podřízenosti a na totálním propagandistickém zombizace mas. Všechny jeho ostatní atributy slouží jen k maskování jeho dravosti.

Z žaloby vládní zplnomocněnkyně a rovněž z analogických projevů gender- a LGBT aktivistů lze vyvodit závěr, že lež, agresivita, odmítání křesťanského pohledu na svět, odmítání tradičních rodinných hodnot, vnucování vlastní ideologické uniformity a propaganda amorálnosti – to vše spojuje se „sovětským despotismem“ právě genderisty, ne sice vždy toutéž formou, ale vždy obsahem.

Fakticky pod rouškou správných slov o lidských právech, toleranci, ochraně žen před násilím atd. se společnosti vnucuje ideologie neomarxismu.

Marxismus se stal ideologickým fundamentem režimů mnoha zemí a přinesl strašné krvavé oběti a obrovské tragédie 20. století. Zdálo by se, že už byl vyhozen za dveře historie, ale ne! Tato ideologie se začíná vracet v nové „kvalitě“. A znovu starý známý „přízrak bloudí po Evropě“ a mnoha zemích světa. Schématická podstata marxismu, modifikovaného v různé levičácké radikální doktríny (jako leninismus, trockismus, stalinismus, maoismus, ideje Pol Pota a Čučcheho atd.) je bojem za práva „utlačovaných“ cestou dušení „utlačovatelů“.

Koncem 19. a v 20. století vystupují v roli utlačovaných, v závislosti na situaci a vytýčených úkolech, například chudí rolníci, proletariát, a dokonce celé národy.

Političtí manipulátoři, když se dostali k vládě, jménem „utlačovaných“, začali dusit „utlačovatele“. Začali nastolovat zákony, nutné k tomu, aby si odůvodnili svou agresi, a měnili konstituce.

Podle vypracované technologie probíhala aktivní propagandistická práce a marxisty oblíbené propagandistické pochody – parády,bez nich by to nešlo. Bylo nutné, aby všichni cítili, kam patří a do čeho jsou zapojeni.

V současných podmínkách neomarxismus nabízí společnosti boj za práva nových „utlačovaných“ a do jejich role staví emancipované ženy, homosexuály, lesby, transgendery atd.

Tato ideologická klišé se stávají součástí programovaných zásad mnoha politických stran a občanských organizací. Neomezují však realizaci svých ideologických doktrín jen do mezí vlastních států. Iternacionalismus – vnucování svých idejí jiným zemím, je jednou z hlavních znaků všech modifikací tehdejšího i současného marxismu.

Pro realizaci politických úkolů a vnucování společnosti ideologických axiomů a šablon tradičně používají vynucování si zvláštního statusu „utlačovaných“ v zákonech a Konstituci. Na propagandu a verbování apologetů „nových idejí“ se vynakládají obrovské prostředky. Je pro ně velmi důležité začít vymývat mozky už od dětství a vnucovat dětským duším bezalternativnost jejich doktrín a zpotvořené vnímání sebe i světa. Proto i lezou do škol. Mění školní osnovy, vytvářejí na vysokých školách katedry a laboratoře s vymyšlenými předměty „genderového výzkumu“.

Nic nového. Úplná analogie komunistické minulosti. Starší si možná ještě pamatují vymývání mozků, které začínalo už od mateřských škol. Pokračovalo formováním ve škole a na univerzitách. Vzpomeňte na pseudovědce s vědeckými tituly na katedrách „vědeckého komunismu“, nebo „marxisticko-leninistické filosofie“...

Po změně Konstituce a zákonů nezapomínají nastolit trestní stíhání pro nové „utlačovatele“, kteří přišli namísto buržoazie, a je možné přejít i k jejich udušení.

Koho připravují neomarxistické ideologie do role nepřítele progresivního lidstva? Všechny ty, kteří nesouhlasí s tím, že tradiční rodinné hodnoty jsou stereotypy, které odumírají. Dále jsou to ti, kteří nesouhlasí s propagandou homosexualismu, která se ještě podává jako blaho při výchově dětí. A samozřejmě především to budou náboženští aktivisté a prostě i upřímní věřící, kteří nazývají úchylnost hříchem. V čem plně opakuje neomarxismus své bradaté předchůdce? V nenávisti ke křesťanství, v pokusech diskreditovat, ponížit, zruinovat církev, anebo dosáhnout její degradace. Ale Bibli nelze přepsat. V ní je řečeno, že Pán se velmi netolerantně staví k zvrácenostem. Bible říká, že Bůh stvořil člověka podle svého obrazu a Bůh stvořil jen muže a ženu, jen dvě pohlaví, a ne sto genderů. Já nepřeháním. V mnoha zemích se tyto tendence už staly realitou a všechno to začínalo z „nevinné“ záměny: Bohem dané pohlaví lidem – muž a žena – bylo v národní legislativě změněno na gender s nepředstavitelně velkým množstvím variancí jako androgendeři, bigendeři, transgendeři... Teď už je logické, proč se rovnoprávnost změnila na „gender rovnost“. No, přece hlavní je „rovnost“. Tedy už jsme u toho: úchylnost, zvrácenost i banální neadekvátnost se chrání zákonem a stává se společenskou normou. Zbývá ještě vnést nějaké úpravy do zákonodárství ohledně sňatků, adopce dětí,  no a samozřejmě zvýšení trestního stíhání těch, kteří nesouhlasí... a už tu máme „tolerantní“ společnost, kde není místa pro nositele takových „stereotypů“, jako je víra, morálka, láska.

Mnozí z našich politických představitelů, aby ukázali, že jsou evropští, rádi dodávají do svých projevů teze o genderové rovnosti či genderové identitě. Komu libo, může ještě přidat nějaký požadavek na přijetí „antidiskriminačních opatření“. Je to mnohem jednodušší než pozvednout ekonomiku anebo reálně bojovat s korupcí. Naše země pocítila na sobě jako žádná jiná sociální experimenty ideologů marxismu a jeho rozmanitých modifikací. Raději už těch experimentů necháme, ne? Copak někdo stojí o to, aby když se obrátí na své dítě oslovením: „Synku!“, uslyšel odpověď: „Já nejsem žádný syn, jsem polymorfní genderové fluidum“?

Konstituce a zákonodárství Ukrajiny dává stejná práva všem občanům naší země nezávisle na jejich pohlaví, národnosti, vyznání či odlišnosti soukromého života. Avšak ukrajinská Konstituce a zákony nepřiznávají zvláštní status žádné sociální skupině a nedávají žádná privilegia jakékoliv ideologii a nedovolují používat k jejímu prosazení státní instituce, a tím víc nedovolují pronásledovat ty, kdo s ní nesouhlasí. Genderová neomarxistická ideologie nesmí být výjimkou!

Nemám právo soudit ty, kteří patří do LGBT skupiny. Pán je Soudce. Nikdo nemůže zasahovat do soukromého života lidí anebo je omezovat v právech garantovaných Konstitucí. Ale ani nikdo nemá právo vyžadovat pro sebe zvláštní společenskou pozici, a tím více vyžadovat, aby byla zakotvena v zákonech, a pak vnucovat společnosti svůj způsob života a přitom ruinovat společenskou morálku i tradiční hodnoty našeho národa.

Mí kolegové mě přesvědčovali, abych nedával tento materiál do tisku. Prý se nehodí, aby vysoce postavení lidé psali na takové téma. A i pro politickou kariéru je to dosti problematické, neboť mnoho velvyslanců vůdčích partnerských zemí s vervou mašírovalo v Kyjevě na posledním gay pridu a máchali tam duhovými prapory. Toto téma zahrnuje obrovské, politické, finanční a informační prostředky. Za jednu sekundu z tebe mohou v masmédiích udělat brzdu reforem, korupčníka atd.

Avšak situace ve světě se dynamicky mění a mnoho politiků a občanských aktivistů začíná chápat životní důležitost obrody duchovního evangelijního fundamentu, na němž byla vybudována velikost vůdčích demokratických zemí. Ne všichni na Ukrajině vědí, že vítězství prezidenta Trumpa v USA ve volbách zabezpečily miliony křesťanů, protestantů. On slíbil nejen nová pracovní místa, ale i vrátit do škol Bibli, zastavit neomarxistický ateistický útok na skutečné hodnoty. Jsem přesvědčen, že pokud Trump udělá, co slíbil, zvolí ho i v druhé kadenci.

To, co nazýváme morálním imperativem, je v podstatě Boží zákon. A ti, kteří si přisvojují právo ho měnit, aby vyhověli svým instinktům a pudům a přetvářejí společnost na hromadu osob bez pohlaví, bez morálky, urychlují naplnění Armagedonu popsaného v Bibli. Neboť jen co lidé ztratí svou bytostní podstatu, Bohem danou identitu, přestanou být statečnými muži a něžnými starostlivými manželkami, ztratí schopnost milovat, darovat život, vychovávat děti, konat dobro – bude to pro lidstvo konec. I to smutné finále bude plné bolesti a utrpení.

Ptáte se: A co dělat? Zpočátku obnovit v národním zákonodárství používání termínu pohlaví místo uměle vneseného termínu gender a prosadit realizaci požadavků, které obsahuje žádost Ivano-Frankivské, Rivnenské, Černivecké, Záporožské, Poltavské, Sumské, Oděské, Chersonské, Čerkaské, Žytomirské, Kyjevské a mnoha jiných oblastních rad.

Zveřejněno v SVĚT

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Právě přítomno: 749 hostů a žádný člen

Odebírejte Fragmenty

 

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %